DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

psi

Vítejte na stránce zviratka001.websnadno.cz v sekci psy

Úpravu tohoto bloku zahájíte dvojklikem...

              Pes hyenový

            ( Lycaon pictus)

      Pes hyenový je jednou z nejnápadněji zbarvených psovitých šelem.Není blízkým příbuzným hyeny,ale patří do stejné čeledi psovitých (canidae).Na rozdíl od hyeny nežere divoký pes zdechliny.Žije ve skupinách,v nichž jsou silně vyvinuté sociální svazky a panuje zde jasná hierarchie.Psa hyenovitého najdeme v mnoha částech Afriky,zvláště v savanách.Psi nejsou vázáni na teritorium a vedou potulný život.Jeli na nějakém místě dostatečná nabídka potravy,zůstávají zde déle.Jejich kořist se skládá z různě velkých kopytníků,jako jsou zebry a gazely,které loví ve skupině.Kořist loví tak,že zvíře napadnou zezadu,pevně se zakousnou a strhnou je na zem.V době březosti se samice uchyluje do podzemní nory,kde asi za 70 dní porodí v průměru 7 mlád'at, ale někdy může být velikost vrhu dvojnásobná.Když jsou mlád'ata stará asi 3 týdny,začnou prozkoumávat okolí nory.O mlád'ata pečuje a chrání je celá smečka.Teprve ve věku 6 až 7 měsíců jsou dostatečně velká na to

Border teriér je psí plemeno vyšlechtěné ve Velké Británii v 18. století. Patří jak mezi teriéry, tak mezi lovecké psy.

V něčem je jako každý teriér: smělý, aktivní, přirozeně ostrý, velmi houževnatý. Přesto s ním prý je snazší pořízení než s většinou jeho příbuzných. Má být klidnější, mírnější a poslušnější. Důležité bylo, aby byl tak malý, aby se vešel do nory, tak ostrý aby, se nezalekl lišky ani jezevce, a tak otužilý, aby mu nedělalo problém skočit pro střelené zvíře do ledové vody. Dodnes patří ve své vlasti mezi lovci k nejoblíbenějším teriérům. Border má po materiální stránce jen malé nároky. Není nutno ho složitě upravovat jako většinu teriérů, nešpiní se. Je malý, skladný a přizpůsobí se čemukoli. I domácím zvířatům a ostatním psům. Postupně se border stal i docela oblíbeným pejskem rodinným. Je to hbitý a vytrvalý uličník, k akci vždy rychle připravený. Jeho chovatelé musí věnovat mnoho času společným aktivním procházkám. Je lehko vycvičitelný.

Vzhled

Především je to pracovní teriér.

Hlava a lebka: Hlava se podobá hlavě vydry, v mozkovně je přiměřeně široká, čenichovou partii má krátkou a silnou.

Nos: Černě zbarvenému nosu se dává přednost, ale nos zbarvený játrově hnědě nebo masově není závažnou vadou.

Oči: Tmavé, živého výrazu.

Uši: Malé, tvaru písmene V, přiměřeně silné, dopředu klopené, vnitřními okraji přiléhající k lícím.

Chrup: Nůžkový skus, přičemž horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní. Zuby jsou v čelistech zasazeny kolmo. Klešťový skus je přípustný. Předkus nebo podkus je těžká vada a je krajně nežádoucí.

Krk: Středně dlouhý.

Trup: Hrudník je hluboký, úzký a dost dlouhý. Žebra zasahují daleko dozadu, nejsou příliš klenutá, takže je psa možno oběma rukama obejmout za plecemi. Bedra jsou silná.

Hrudní končetiny: Rovné, nepříliš hrubých kostí.

Pánevní končetiny: Uzpůsobené k běhu.

Tlapky: Malé, se silnými nášlapnými polštářky.

Ocas: Spíš krátký, silný u kořene, směrem ke konci se zužuje. Je vysoko nasazený, vesele nesený, nikoli však nad hřbet zatočený.

Srst: Hrubá a hustá, s přiléhající podsadou. Kůže musí být silná.

Zbarvení: Červené, pšeničné, grizzly s tříslovými odznaky, modré s tříslovými odznaky.

Hmotnost: psi 5,8-7,1 kg, feny 5,1-6,4 kg 

,aby účastnila lovu.Délka těla dospělého divokého psa je asi 1 metr.

Jack Russell teriér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
Question book-new.svg

Tento článek není ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.

Jack Russell teriér
Jackrussellinterrieri.jpg

Jack Russell teriér

Základní informace
země původu Spojené království Spojené království
Tělesná charakteristika
hmotnost 5–7 kg
výška † 25–29 cm
barva bílá s hnědou, černou nebo trojbarevná kombinace, avšak bílá by měla vždy převažovat
Klasifikace a standard
skupina FCI 3: Teriéři
sekce FCI 2: Malí teriéři
FCI standard
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Jack Russell teriér je velmi temperamentní psík, který je velmi populární především v Austrálii, kde jsou největší chovy a Británii odkud pochází avšak není zde standardem uznán. Je to pes, který má rád legraci a své rodině je oddán. Většinou je k lidem přátelský a je oblíbený u dětí. Původně byl vyšlechtěn pro norování lišky. Jack russel teriér je velmi milý a přátelský psík.

[editovat] Tělesná stavba

Hlava teriéra je přiměřeně velká vzhledem k tělu, má delší čenich, černé pysky a nos. Uši jsou kratší a převislé. Má středně mohutný hrudník a kratší rovné nohy. Délka těla je poměrně stejná jako výška teriéra. Zadní nohy jsou i přes menší velikost psa velmi dobře osvalené. Tělo je svalnaté a velmi pohyblivé.

[editovat] Srst

Jack Russell teriér má tři druhy srsti - hladkou, hrubou a broken, která je delší,avšak přiléhavá. Hrubou i broken srst musíme pravidelně trimovat, jinak ji najdeme všude po domě, avšak tato delší srst je zaručeně lépe vysavatelná a nezabodává se do koberců tolik jako hladká.

[editovat] Potřeby a nároky psa

JRT sedící na zadních nohách

Pes je velmi vhodný do města, vzhledem ke své velikosti a nárokům. Nejde snadno vycvičit, při větší píli toho však jde dosáhnout, je to docela svéhlavý pes. Potřebuje pohyb, proto je nutné s ním několikrát denně chodit na procházku. V případě nedostatečného vytížení psíka je zde riziko, že se bude nudit. To projevuje poměrně svérázně. Ničením bytu, kňouráním a rozčilováním se. Proto bychom měli dbát na dostatečný pohyb psa, nejvhodnější jsou dlouhé procházky, agility, aportování, které ma v krvi, pobíhání s ostatnímy psy atd. Vyhneme se tak nepříjemnostem v podobě rozkousaných bot, vyhrabané díře v posteli atd. Pokud si pořizujeme psíka, který nám bude ležet doma pod křeslem, měli bychom na JRT zapomenout. Pokud si však chceme pořídit veselého, pohyblivého, charakterního psa, se kterým budeme trávit hodiny venku v dešti, ve sněhu a v tropických vedrech a se kterým budeme provozovat agility, budeme mu do noci házet venku balonky a ráno v pět hodin se budeme radovat z toho, jakou má psík zase veselou náladu, je pro nás tento pes vhodným kamarádem, který nám bude dělat obrovskou radost každým dnem našeho soužití s ním. Při cvičení bychom se měli vyvarovat tělesných trestů, pejsek si vše zapamatuje a může se stát nervozním a agresivním. JR teriérové nejsou vhodní pro chovatele bez zkušeností a k jejich zvládnutí je třeba dostatek trpělivosti a pevná ruka, odměnou vám bude perfektní a veselý kamarád.

Jezevčík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
Jezevčík je milující a oddaný pes, ale i skvělý hlídač a norník

Jezevčík je v dnešní době velice oblíbený pes. Někteří chovatelé, jako jsou myslivci ho používají pro myslivost, ale v dnešní době se čím dál tím více chová jako domácí mazlíček a hlídač. Je vhodný k vystavování na psích výstavách a někteří milují agility. Je to velice společenský pes, je přátelský, oddaný, ale i paličatý, proto potřebuje důslednou výchovu. Je to také vynikající hlídač. Jezevčíci patří do 4. skupiny FCI.

Kresba jezevčíků od Gustava Mützela z 19. století
Standard jezevčíka

Obsah

[skrýt]

[editovat] Historie

Jezevčík vznikl od starých německých loveckých psů, od německých honičů (Deutsche Bracken). To ovšem ještě nebyl dnešní jezevčík, mohl vypadat asi jako kresba od Gustava Mützela (viz vpravo). Podle své práce a krátkých nohou se nazýval jamník nebo jezevčí pes. Tito jezevčíci (dachshundi) se různě křížili s malými psy typu teriéra a tak postupně vznikly různé formy dnešního jezevčíka.

štěně jezevčíka

 

[editovat] Povaha

Jezevčík je ideální pes do rodiny. Je sice paličatý a kolikrát i neposlušný, ale pokud jej důsledně vycvičíme, získáme opravdu skvělého společníka. Jezevčík je přátelský, milující, učenlivý, milý, hravý, skvělý hlídač a také lovec. Moc rád noruje, mezi další jeho záliby pak patří i plavání, aport (i do vody), vyhřívání na sluníčku (zvláště hladkosrstí), miluje procházky v přírodě a samozřejmě má rád různé hry s páníčky. Někteří jezevčíci jsou spíš samotáři, že milují jen svoji „smečku“, což se hodí aby byli dobrými hlídači, jiní jsou zase přátelští ke všem. Podle povahy je nejmírnější a nejhodnější dlouhosrstý a hladkosrstý; drsnosrtý je drsnější a ostřejší. Ale jak už to bývá, zaleží na povaze jednotlivého jedince.

  • Jezevčíci podle druhu srsti

  • Jezevčík hladkosrstý

  • Jezevčík dlouhosrstý

  • Jezevčík drsnosrstý

[editovat] Rozdělení

Skupina jezevčíků se dělí na devět plemen, a to dle rázu (velikosti) a dle druhu srsti.

 

  • Různé barvy jezevčíků

  • Hladkosrstý jezevčík v barvě červená s příměsí černé

  • Hladkosrstý jezevčík v barvě čokoládová

  • Hladkosrstý jezevčík v barvě černá s pálením

  • Dlouhosrstý jezevčík v barvě mahagon

  • Drsnosrstý jezevčík v barvě divočák

  • Štěňata v barvě (zleva) tygrovaná, černá s pálením a čokoládová

[editovat] Jezevčíci v kultuře

Foxteriér hladkosrstý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
Foxteriér hladkosrstý
Fox terrier smooth.jpg

Foxteriér hladkosrstý

Základní informace
země původu Spojené království Spojené království
Tělesná charakteristika
hmotnost 8 kg
výška † 40 cm
barva Tricolor, bicolor
Klasifikace a standard
skupina FCI 3: Terriéři
sekce FCI 2: Vysocí a střední teriéři
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Foxteriér hladkosrstý je potomek staroanglického teriéra. Ten se svého času vyskytoval téměř všude na britských ostrovech a byl znám v různých barvách. Uvádí se, že bíle zbarvená varianta staroanglického teriéra byla již za existence organizovaného chovu chápána ve Velké Británii jako svébytné plemeno. Od roku 1874 byla také jako samostatné plemeno zapisována do plemené knihy Kennel Clubu.

[editovat] Plemenný standard

Neveliký, pohyblivý a čilý pes silné kostry, ne však hrubý. Nemá mít příliš dlouhé končetiny. Je to dobře stavěný lovecký pes s krátkým hřbetem.

[editovat] Využití

Hladkosrstý foxteriér se dá využít hlavně jako lovecký pes pro myslivce. Ale je to taky hodně dobrý hlídač s vysokým temperamenten. Je taky vhodný do velkého bytu jako domácí mazlíček.

[editovat] Povaha

Je to sportovní pes. Má rád agility. 

 

Foxteriér hladkosrstý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
Foxteriér hladkosrstý
Fox terrier smooth.jpg

Foxteriér hladkosrstý

Základní informace
země původu Spojené království Spojené království
Tělesná charakteristika
hmotnost 8 kg
výška † 40 cm
barva Tricolor, bicolor
Klasifikace a standard
skupina FCI 3: Terriéři
sekce FCI 2: Vysocí a střední teriéři
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Foxteriér hladkosrstý je potomek staroanglického teriéra. Ten se svého času vyskytoval téměř všude na britských ostrovech a byl znám v různých barvách. Uvádí se, že bíle zbarvená varianta staroanglického teriéra byla již za existence organizovaného chovu chápána ve Velké Británii jako svébytné plemeno. Od roku 1874 byla také jako samostatné plemeno zapisována do plemené knihy Kennel Clubu.

[editovat] Plemenný standard

Neveliký, pohyblivý a čilý pes silné kostry, ne však hrubý. Nemá mít příliš dlouhé končetiny. Je to dobře stavěný lovecký pes s krátkým hřbetem.

[editovat] Využití

Hladkosrstý foxteriér se dá využít hlavně jako lovecký pes pro myslivce. Ale je to taky hodně dobrý hlídač s vysokým temperamenten. Je taky vhodný do velkého bytu jako domácí mazlíček.

[editovat] Povaha

Je to sportovní pes. Má rád agility. 

Jezevčík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
Jezevčík je milující a oddaný pes, ale i skvělý hlídač a norník

Jezevčík je v dnešní době velice oblíbený pes. Někteří chovatelé, jako jsou myslivci ho používají pro myslivost, ale v dnešní době se čím dál tím více chová jako domácí mazlíček a hlídač. Je vhodný k vystavování na psích výstavách a někteří milují agility. Je to velice společenský pes, je přátelský, oddaný, ale i paličatý, proto potřebuje důslednou výchovu. Je to také vynikající hlídač. Jezevčíci patří do 4. skupiny FCI.

Kresba jezevčíků od Gustava Mützela z 19. století
Standard jezevčíka

Obsah

[skrýt]

[editovat] Historie

Jezevčík vznikl od starých německých loveckých psů, od německých honičů (Deutsche Bracken). To ovšem ještě nebyl dnešní jezevčík, mohl vypadat asi jako kresba od Gustava Mützela (viz vpravo). Podle své práce a krátkých nohou se nazýval jamník nebo jezevčí pes. Tito jezevčíci (dachshundi) se různě křížili s malými psy typu teriéra a tak postupně vznikly různé formy dnešního jezevčíka.

štěně jezevčíka

 

[editovat] Povaha

Jezevčík je ideální pes do rodiny. Je sice paličatý a kolikrát i neposlušný, ale pokud jej důsledně vycvičíme, získáme opravdu skvělého společníka. Jezevčík je přátelský, milující, učenlivý, milý, hravý, skvělý hlídač a také lovec. Moc rád noruje, mezi další jeho záliby pak patří i plavání, aport (i do vody), vyhřívání na sluníčku (zvláště hladkosrstí), miluje procházky v přírodě a samozřejmě má rád různé hry s páníčky. Někteří jezevčíci jsou spíš samotáři, že milují jen svoji „smečku“, což se hodí aby byli dobrými hlídači, jiní jsou zase přátelští ke všem. Podle povahy je nejmírnější a nejhodnější dlouhosrstý a hladkosrstý; drsnosrtý je drsnější a ostřejší. Ale jak už to bývá, zaleží na povaze jednotlivého jedince.

  • Jezevčíci podle druhu srsti

  • Jezevčík hladkosrstý

  • Jezevčík dlouhosrstý

  • Jezevčík drsnosrstý

[editovat] Rozdělení

Skupina jezevčíků se dělí na devět plemen, a to dle rázu (velikosti) a dle druhu srsti.

 

  • Různé barvy jezevčíků

  • Hladkosrstý jezevčík v barvě červená s příměsí černé

  • Hladkosrstý jezevčík v barvě čokoládová

  • Hladkosrstý jezevčík v barvě černá s pálením

  • Dlouhosrstý jezevčík v barvě mahagon

  • Drsnosrstý jezevčík v barvě divočák

  • Štěňata v barvě (zleva) tygrovaná, černá s pálením a čokoládová

[editovat] Jezevčíci v kultuře 

 

Foxteriér hladkosrstý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
Foxteriér hladkosrstý
Fox terrier smooth.jpg

Foxteriér hladkosrstý

Základní informace
země původu Spojené království Spojené království
Tělesná charakteristika
hmotnost 8 kg
výška † 40 cm
barva Tricolor, bicolor
Klasifikace a standard
skupina FCI 3: Terriéři
sekce FCI 2: Vysocí a střední teriéři
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Foxteriér hladkosrstý je potomek staroanglického teriéra. Ten se svého času vyskytoval téměř všude na britských ostrovech a byl znám v různých barvách. Uvádí se, že bíle zbarvená varianta staroanglického teriéra byla již za existence organizovaného chovu chápána ve Velké Británii jako svébytné plemeno. Od roku 1874 byla také jako samostatné plemeno zapisována do plemené knihy Kennel Clubu.

[editovat] Plemenný standard

Neveliký, pohyblivý a čilý pes silné kostry, ne však hrubý. Nemá mít příliš dlouhé končetiny. Je to dobře stavěný lovecký pes s krátkým hřbetem.

[editovat] Využití

Hladkosrstý foxteriér se dá využít hlavně jako lovecký pes pro myslivce. Ale je to taky hodně dobrý hlídač s vysokým temperamenten. Je taky vhodný do velkého bytu jako domácí mazlíček.

[editovat] Povaha

Foxteriér drsnosrstý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
Foxteriér drsnosrstý
Elias1červen2006.jpg

Foxteriér drsnosrstý, méně tradičně bicolorně zbarvený

Základní informace
země původu Anglie Anglie
Tělesná charakteristika
hmotnost ♂ 7,3–8,2 kg
♀ 6,8-7,7 kg
výška † 39 cm
barva převládající bílá nad černou
Klasifikace a standard
skupina FCI Skupina 3 - teriéři
sekce FCI Sekce 1 - vysokonozí a středněnozí teriéři
podsekce FCI Podsekce 3 – Velká Británie
FCI #169 standard
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Foxteriér drsnosrstý je jedním ze psích plemen a jedním z mnoha druhů teriérů. Drsnosrstý foxteriér je rozeznatelný na první pohled a i přes drobné podobnosti s hladkosrstým foxteriérem byli oba dva šlěchtěni samostatně.

Drsnosrstý foxteriér pochází z Velké Británie, kde byl vyšlechtěn pro potřeby tamních lovců. První drsnosrstí foxteriéři byli představeni roku 1872 na výstavě v Birminghamu. Roku 1873 byli pak oficiálně uznáni Kennel Clubem.[1] Nejvýznamnější období rozvoje prožila tato rasa mezi světovými válkami, kdy byla oblíbená na celém světě.[2]

 

Obsah

[skrýt]

[editovat] Etymologie

Název foxteriér, v anglickém originále fox terrier, pochází z latinských slov fox - liška a terra - země. Tyto dvě slova byla použita právě kvůli původní funkci foxteriéra, který měl za úkol vyhánět lišky z nor, tedy ze země. Drsnosrstost je pak v anglickém originále označena slovem wire.[3]

[editovat] Vzhled

Proporce drsnosrstého foxteriéra

[editovat] Standard

Současný standard FCI pro drsnosrsté foxteriéry byl schválen 1. prosince 1997. Dle FCI jsou všechny odchylky o dále uvedeného standardu považovány za vady, jejichž míra se musí posuzovat v poměru k jejímu významu.[2]

Drsnosrstý foxteriér by dle schváleného standardu měl být ostaržitý, hbitý a rychlý ve svém pohybu. Jeho výraz by měl být bystrý. Už při nepatrném popudu by měl očekávat další pokyny svého pána.[2][4] Své popudy by pak měl svému pánu předávat očima a ocasem.[4]

Dobrá kostra a pevnost jsou považovány za nezbytné, pes však musí zároveň zůstat pružný a hbitý. Nesmí se stát těžkopádným.[4] Důraz je tak kladen na jeho rychlost, vytrvalost a výkon.[4]

[editovat] Temperament

Drsnosrstý foxteriér jako rodinný pes

Drsnosrtsí foxteriéři jsou známí svojí hravou a čilou povahou.[5] Vyznačují se rovněž svým temperamentem, ostražitostí a nebojácností.[3][6] Jejich povaha je ale rovněž ovlivněna jejich tvrdohlavostí, která je spojena s přirozenou inteligencí a mazaností tohoto plemene.[3] Právě kvůli jejich tvrdohlavosti a zároveň inteligenci je třeba začít s jejich výchovou již v raném věku a nezanedbávat ji. Mladý foxteriér by při zanedbání výchovy mohl získat zlozvyky, kterých by se v budoucnu jen těžko zbavoval.[5] Zároveň by mohlo dojít k neposlušnosti vůči svému pánu.[5][7] V opačném případě, při pečlivé výchově, je foxteriér poslušný a věrný společník.[8] Vždy je plný očekávání na další pokyny svého pána.[7] V mladém věku je dobré rovněž navázat kontakt psa s možnými ostatními domácími zvířaty, aby si na ně zvykl a v budoucnu je nepronásledoval.[5]

Drsnosrstí foxteriéři jsou také společenští a přátelští, společnost jejich pána je potěší.[7] Dobře vycházejí i s malými dětmi, vůči kterým jsou poměrně tolerantní a benevolentní.[3] S většími dětmi pak mají velice rádi různé hry.[1] V rodině se rychle stávají jejím neodlučným členem, ke všem rodinným příslušníků jsou pak přítulní.[1] Mezi oblíbené činnosti foxteriérů přirozeně, vzhledem k jejich původnímu určení, patří norování, pobyt venku a dlouhé procházky či i aportovací hry a cvičení.[3][5]

[editovat] Původ a historie

Drsnosrtý foxteriér okolo roku 1915

Drsnosrstý foxteriér byl vyšlechtěn v Anglii pro potřeby tamních lovců. Původně tak byl využíván právě jako jeden ze psů tvořících lovcovu smečku. Jeho hlavním posláním ve smečce bylo vyhnat pronásledovanou lovenou zvěř z nory a nahnat ji tak lovci a ostatním psům ze smečky. Lovená zvěř vyháněná z nory pak měla být co možná neporušená, v případě nouze ji však mohl foxteriér zardousit.[9] Využíván tak byl především pro lov lišek, odtud pochází i jeho název. Na honech bylo využíváno především jeho hbitosti a velikosti, která mu umožnila proniknout do nor.[2] Foxteriér měl oproti ostatním psům z lovecké smečky i speciální postavení. Při honu byl vozen ve speciální sedlové brašně připevněné k sedlu lovce na koni, tak aby nebyl unaven a byl vždy připraven pro vyhánění lovené zvěře z nor.[2] Narozdíl od například psů chovaných pro udržování pořádku ve stájích byli lovečtí foxteriéři chováni v psincích, kde o ně bylo pečlivě staráno.[9]

Dobré kvality plemene se však ukázaly také při lovu další drobné zvěře, například zajíců, jezevců či krys.[5] Odchytávání drobné zvěře bylo uplatněno především ve stájích a chlévech.[2] Drsnosrstí foxteriéři byli dále užíváni také pro vodní práci, konkrétně pro lov vyder a kachen.[9]

První doklady existence foxteriérů obecně pocházejí již ze 14. století.[2] Samotný drsnosrstý foxteriér byl vyšlechtěn ve Velké Británii v polovině 19. století.[3] Pozornost veřejnosti se na foxteriéry obrátila poprvé v šedesátých letech 19. století. Roku 1862 tak měli foxteriéři poprvé vlastní třídu na výstavě v Irlingtonu v Británii. Drsnosrstí foxteriéři pak vlastní třídu na výstavách získali v průběhu let sedmdesátých.[2] Drsnosrstí foxteriéři do té doby však byly značně přehlíženi a hladkosrstá varianta rasy byla upřednostňována.[2] Roku 1876 byl rozvoj plemene podpořen také založením Anglického klubu chovatelů foxteriéru.[2] Zástupci drsnosrtstých foxteriéru se osvěčili i jako pomocníci vojáků za první světové války. Známý zástupce plemene Drummer Jack dokonce dosáhl vojenského vyznamenání.[2]

Mezi válkami dosáhli foxteriéři, jak hladkostrstí tak především drsnosrstí, maximální míry popularity a jejich rozmach dosáhl obřích rozměrů.[2] V roce 1928 tak vznikl i československý Klub chovatelů foteriérů. Organizace se zabývala podporou chovu psů jak pro společenské využití, tak rovněž pro potřeby myslivectví. V poválečném období došlo však k značnému úbytku foxteriérů, dnes všek zažívají nový nárůst oblíbenosti.[2]

[editovat] Péče

V porovnání se svým hladkosrstým protějškem je považován za náročnějšího, co se péče týče, právě foxteriér drsnosrstý.[3] Trimování drsnostého foxteriéra je zapotřebí provádět několikrát do roka. Několikrát týdně je třeba srst také pečlivě vykartáčovat. U této rasy je velmi významnou důkladná výchova. Foxteriér je rasou učenlivou, jeho výcvik však nesmí být zanedbán. Foxteriéři zároveň vyžadují možnost pohybu, což je dáno jejich původem. V přírodě jsou tak velmi energičtí.[3]

[editovat] Známí zástupci

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. ↑ a b c lusau.estranky.cz. Foxteriér drsnosrstý [online]. estranky.cz, 2008-04-14, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m Simarko.wz.cz. HISTORIE A STANDARD PLEMENE FOXTERIER [online]. simarko.wz.cz, [cit. 2011-02-03]. Dostupné online.  
  3. ↑ a b c d e f g h milovnikzviratek. Foxtriér drsnosrstý [online]. milovnikzviratek.pise.cz, 2008-09-22, [cit. 2010-12-25]. Dostupné online.  
  4. ↑ a b c d (en)American Kennel Club. Wire Fox Terrier Breed Standard [online]. American Kennel Club, 2001, [cit. 2011-02-04]. Dostupné online.  
  5. ↑ a b c d e f pejskar.cz. Foxteriér drsnosrstý [online]. pejskar.cz, 2008, [cit. 2010-12-29]. Dostupné online.  
  6. ↑ terriercida.estranky.cz. Charakteristika: Fox teriér drsnosrstý [online]. estranky.cz, 2008-02-09, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  7. ↑ a b c foxterieri.estranky.cz. Foxteriér Hrubosrstý [online]. estranky.cz, 2008-09-13, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  8. ↑ lillinka.ic.cz. Teriéři [online]. lillinka.ic.cz, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  9. ↑ a b c BAUMARGARTOVÁ, Liesel. Foxteriér. Překlad Pavla Fajtová. 1. vyd. Bratislava : Art Area, 1998. 95 s. ISBN 80-88879-34-5. S. 8.  
  10. ↑ a b (en)PuppyFind.com. Wire Fox Terrier Dog Breed Information [online]. PuppyFind.com, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  11. ↑ a b (en)redbubble.com. Wire-haired Fox Terrier [online]. redbubble.com, 2004, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  

[editovat] Literatura

  • BAUMARGARTOVÁ, Liesel. Foxteriér. Překlad Pavla Fajtová. 1. vyd. Bratislava : Art Area, 1998. 95 s. ISBN 80-88879-34-5.  

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

Je to sportovní pes. Má rád agility.

Foxteriér drsnosrstý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
Foxteriér drsnosrstý
Elias1červen2006.jpg

Foxteriér drsnosrstý, méně tradičně bicolorně zbarvený

Základní informace
země původu Anglie Anglie
Tělesná charakteristika
hmotnost ♂ 7,3–8,2 kg
♀ 6,8-7,7 kg
výška † 39 cm
barva převládající bílá nad černou
Klasifikace a standard
skupina FCI Skupina 3 - teriéři
sekce FCI Sekce 1 - vysokonozí a středněnozí teriéři
podsekce FCI Podsekce 3 – Velká Británie
FCI #169 standard
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Foxteriér drsnosrstý je jedním ze psích plemen a jedním z mnoha druhů teriérů. Drsnosrstý foxteriér je rozeznatelný na první pohled a i přes drobné podobnosti s hladkosrstým foxteriérem byli oba dva šlěchtěni samostatně.

Drsnosrstý foxteriér pochází z Velké Británie, kde byl vyšlechtěn pro potřeby tamních lovců. První drsnosrstí foxteriéři byli představeni roku 1872 na výstavě v Birminghamu. Roku 1873 byli pak oficiálně uznáni Kennel Clubem.[1] Nejvýznamnější období rozvoje prožila tato rasa mezi světovými válkami, kdy byla oblíbená na celém světě.[2]

 

Obsah

[skrýt]

[editovat] Etymologie

Název foxteriér, v anglickém originále fox terrier, pochází z latinských slov fox - liška a terra - země. Tyto dvě slova byla použita právě kvůli původní funkci foxteriéra, který měl za úkol vyhánět lišky z nor, tedy ze země. Drsnosrstost je pak v anglickém originále označena slovem wire.[3]

[editovat] Vzhled

Stručná charakteristika plemene: Malý knírač je synonymem těchto výjimečných vlastností:
Vynikající kamarád s nikdy neutichajícím smyslem pro humor, temperamentní pracovní pes v malém balení, neúnavný kašpárek, kdykoli ochoten absolvovat jakoukoli aktivitu, nepodplatitelný hlídač, odborný asistent na všechny činnosti. Dnešní malý knírač je vzhledem elegantní a atraktivní, povahou živý a stále plný radosti ze života, stejně jako jemný a citlivý. Díky své velikosti a značně vysoké inteligenci je také snadno ovladatelný a přizpůsobivý. Malého knírače lze tedy doporučit všem, kdo chtějí víc než jen psa.
Povaha, temperament: Malý knírač je plemeno, jehož povaha nijak neutrpěla miniaturizací, proto je označován za "malého velkého psa", povaha se vyrovná velkým plemenům, ale vzrůstem je ideální do jakkoli stísněných podmínek. Sami Němci o knírači tvrdí, že když Pánbůh rozdával rozum, trio kníračů bylo první. Je to bezezbytku pravda, knírač je někdy označován za psa s lidským mozkem, protože dokáže dopředu velmi pečlivě promýšlet situace. Tato neuvěřitelná a vzrušující kombinace radosti a loajality, inteligence a důstojnosti, koncentrace a krásy, schopnosti chápat nálady a city, jeho výlučná oddanost a láska k majiteli, každého okamžitě donutí, aby si toto plemeno zamiloval.
Malý knírač je pes veselý a hravý, pomocník, který bude s radostí asistovat každé vaší činnosti, zvědavý a stále dychtivý nového poznání, na druhé straně však neuvěřitelně něžný v momentě, kdy pocítí napjatou atmosféru.
Také se o knírači říká, že má zvláštní místo v srdci, respektive speciální komůrku pro děti. Dvojice knírač - dítě je nerozlučitelný pár v tvorbě neuvěřitelných nápadů a jejich realizaci. Invence takovéhoto páru je prakticky bezbřehá. Knírač se bude ochotně podílet na každé dětské hře, byť by to bylo "ovoce zakázané".
Použití a uplatnění, způsob držení: Malý knírač je komprimovaná energie se srdcem planoucím láskou ke svému pánovi a jeho rodině. Na cizí pohlíží nedůvěřivě a nevidí důvod se s nimi přátelit, pokud to nevyžaduje jejich pán. Tím, že dokáží výborně vycítit náladu svého majitele, dokáží stejně tak dobře rozpoznat sympatie svého pána k určitým lidem a patřičně to dávají najevo.
Díky své vysoké inteligenci jsou schopni vytvořit si velmi bohatou slovní zásobu a chápou velmi rychle požadavky pána na své chování. Protože se chtějí se svým pánem jen radovat ze života, nečiní život zbytečně složitější, než je nezbytně nutné a na základě toho jsou velmi loajální a přizpůsobiví, tudíž i velmi snadno ovladatelní.
Svou energii však potřebují vybít, a tak je velmi vhodné knírače nějak zaměstnat, což není vůbec složité, neboť každá činnost je velmi vítaným zpestřením.
Knírač se učí velmi snadno a velmi rychle, není třeba cviky zbytečně opakovat, pamatuje si cvik celý život. Hodí se na všechny druhy sportovního výcviku, dříve byl pro svůj vynikající nos používán na hranicích k hledání drog, dnes je ochoten neúnavně pracovat při služebním i sportovním výcviku, úspěšně skládá zkoušky lavinové a záchranářské, stejně jako s veselým a pobaveným výrazem zdolává závody a zkoušky agility. Vždyť prvním psem, který vůbec získal titul CACIAg. -Mezinárodní šampion Agility, byl právě malý knírač. Knírači jsou pověstní svými fanatickými aporty, dokáží vyhledávat předměty psovoda v obtížných terénech a odměnou je jim jen práce sama. Každá práce je pro něj totiž výbornou zábavou, uvítá jakékoli vybočení z všedního rytmu, jako pes původem formanský je vzrušen každým cestováním, miluje děj, kterého může být účasten.
Péče a zdraví: Knírač je plemeno zdravé, velmi odolné vůči nemocem i nepřízni počasí. Ač malý vzrůstem, není to žádný bolestín, naopak se jedná o tvrdého a přírodního psa. Přesto nikdy nenechávejte malého knírače celoročně venku, jednak si nikdy svou boudu nezadýchá, jednak velmi trpí, nemůže-li být se svou lidskou smečkou. Knírači se dožívají přibližně 14 let, ale 16 a 17 letí jedinci nejsou výjimkou!
Péče o srst - srst kníračů vyžaduje pravidelnou úpravu trimováním a střihem. Výstavní úprava knírače je několikatýdenní časování srsti a následná doúprava, což byste vždy měli svěřit odborníkovi, nejlépe chovateli tohoto plemene. V současné době jsou knírači na výstavách předváděni v moderních a amerických střizích - Podrobný popis těchto trendů v úpravě srsti knírače naleznete na www.schnauzer.cz.
Péče o uši - knírač byl po celá desetiletí kupírovaným plemenem. Dnes se ponechává ucho nekupírované - klopené, což vyžaduje pravidelnou péči o ucho, vyškubávání chloupků ze zvukovodů a čištění zevních zvukovodů.
 

Proporce drsnosrstého foxteriéra

[editovat] Standard

Současný standard FCI pro drsnosrsté foxteriéry byl schválen 1. prosince 1997. Dle FCI jsou všechny odchylky o dále uvedeného standardu považovány za vady, jejichž míra se musí posuzovat v poměru k jejímu významu.[2]

Drsnosrstý foxteriér by dle schváleného standardu měl být ostaržitý, hbitý a rychlý ve svém pohybu. Jeho výraz by měl být bystrý. Už při nepatrném popudu by měl očekávat další pokyny svého pána.[2][4] Své popudy by pak měl svému pánu předávat očima a ocasem.[4]

Dobrá kostra a pevnost jsou považovány za nezbytné, pes však musí zároveň zůstat pružný a hbitý. Nesmí se stát těžkopádným.[4] Důraz je tak kladen na jeho rychlost, vytrvalost a výkon.[4]

[editovat] Temperament

Drsnosrstý foxteriér jako rodinný pes

Drsnosrtsí foxteriéři jsou známí svojí hravou a čilou povahou.[5] Vyznačují se rovněž svým temperamentem, ostražitostí a nebojácností.[3][6] Jejich povaha je ale rovněž ovlivněna jejich tvrdohlavostí, která je spojena s přirozenou inteligencí a mazaností tohoto plemene.[3] Právě kvůli jejich tvrdohlavosti a zároveň inteligenci je třeba začít s jejich výchovou již v raném věku a nezanedbávat ji. Mladý foxteriér by při zanedbání výchovy mohl získat zlozvyky, kterých by se v budoucnu jen těžko zbavoval.[5] Zároveň by mohlo dojít k neposlušnosti vůči svému pánu.[5][7] V opačném případě, při pečlivé výchově, je foxteriér poslušný a věrný společník.[8] Vždy je plný očekávání na další pokyny svého pána.[7] V mladém věku je dobré rovněž navázat kontakt psa s možnými ostatními domácími zvířaty, aby si na ně zvykl a v budoucnu je nepronásledoval.[5]

Drsnosrstí foxteriéři jsou také společenští a přátelští, společnost jejich pána je potěší.[7] Dobře vycházejí i s malými dětmi, vůči kterým jsou poměrně tolerantní a benevolentní.[3] S většími dětmi pak mají velice rádi různé hry.[1] V rodině se rychle stávají jejím neodlučným členem, ke všem rodinným příslušníků jsou pak přítulní.[1] Mezi oblíbené činnosti foxteriérů přirozeně, vzhledem k jejich původnímu určení, patří norování, pobyt venku a dlouhé procházky či i aportovací hry a cvičení.[3][5]

[editovat] Původ a historie

Drsnosrtý foxteriér okolo roku 1915

Drsnosrstý foxteriér byl vyšlechtěn v Anglii pro potřeby tamních lovců. Původně tak byl využíván právě jako jeden ze psů tvořících lovcovu smečku. Jeho hlavním posláním ve smečce bylo vyhnat pronásledovanou lovenou zvěř z nory a nahnat ji tak lovci a ostatním psům ze smečky. Lovená zvěř vyháněná z nory pak měla být co možná neporušená, v případě nouze ji však mohl foxteriér zardousit.[9] Využíván tak byl především pro lov lišek, odtud pochází i jeho název. Na honech bylo využíváno především jeho hbitosti a velikosti, která mu umožnila proniknout do nor.[2] Foxteriér měl oproti ostatním psům z lovecké smečky i speciální postavení. Při honu byl vozen ve speciální sedlové brašně připevněné k sedlu lovce na koni, tak aby nebyl unaven a byl vždy připraven pro vyhánění lovené zvěře z nor.[2] Narozdíl od například psů chovaných pro udržování pořádku ve stájích byli lovečtí foxteriéři chováni v psincích, kde o ně bylo pečlivě staráno.[9]

Dobré kvality plemene se však ukázaly také při lovu další drobné zvěře, například zajíců, jezevců či krys.[5] Odchytávání drobné zvěře bylo uplatněno především ve stájích a chlévech.[2] Drsnosrstí foxteriéři byli dále užíváni také pro vodní práci, konkrétně pro lov vyder a kachen.[9]

První doklady existence foxteriérů obecně pocházejí již ze 14. století.[2] Samotný drsnosrstý foxteriér byl vyšlechtěn ve Velké Británii v polovině 19. století.[3] Pozornost veřejnosti se na foxteriéry obrátila poprvé v šedesátých letech 19. století. Roku 1862 tak měli foxteriéři poprvé vlastní třídu na výstavě v Irlingtonu v Británii. Drsnosrstí foxteriéři pak vlastní třídu na výstavách získali v průběhu let sedmdesátých.[2] Drsnosrstí foxteriéři do té doby však byly značně přehlíženi a hladkosrstá varianta rasy byla upřednostňována.[2] Roku 1876 byl rozvoj plemene podpořen také založením Anglického klubu chovatelů foxteriéru.[2] Zástupci drsnosrtstých foxteriéru se osvěčili i jako pomocníci vojáků za první světové války. Známý zástupce plemene Drummer Jack dokonce dosáhl vojenského vyznamenání.[2]

Mezi válkami dosáhli foxteriéři, jak hladkostrstí tak především drsnosrstí, maximální míry popularity a jejich rozmach dosáhl obřích rozměrů.[2] V roce 1928 tak vznikl i československý Klub chovatelů foteriérů. Organizace se zabývala podporou chovu psů jak pro společenské využití, tak rovněž pro potřeby myslivectví. V poválečném období došlo však k značnému úbytku foxteriérů, dnes všek zažívají nový nárůst oblíbenosti.[2]

[editovat] Péče

V porovnání se svým hladkosrstým protějškem je považován za náročnějšího, co se péče týče, právě foxteriér drsnosrstý.[3] Trimování drsnostého foxteriéra je zapotřebí provádět několikrát do roka. Několikrát týdně je třeba srst také pečlivě vykartáčovat. U této rasy je velmi významnou důkladná výchova. Foxteriér je rasou učenlivou, jeho výcvik však nesmí být zanedbán. Foxteriéři zároveň vyžadují možnost pohybu, což je dáno jejich původem. V přírodě jsou tak velmi energičtí.[3]

[editovat] Známí zástupci

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. ↑ a b c lusau.estranky.cz. Foxteriér drsnosrstý [online]. estranky.cz, 2008-04-14, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m Simarko.wz.cz. HISTORIE A STANDARD PLEMENE FOXTERIER [online]. simarko.wz.cz, [cit. 2011-02-03]. Dostupné online.  
  3. ↑ a b c d e f g h milovnikzviratek. Foxtriér drsnosrstý [online]. milovnikzviratek.pise.cz, 2008-09-22, [cit. 2010-12-25]. Dostupné online.  
  4. ↑ a b c d (en)American Kennel Club. Wire Fox Terrier Breed Standard [online]. American Kennel Club, 2001, [cit. 2011-02-04]. Dostupné online.  
  5. ↑ a b c d e f pejskar.cz. Foxteriér drsnosrstý [online]. pejskar.cz, 2008, [cit. 2010-12-29]. Dostupné online.  
  6. ↑ terriercida.estranky.cz. Charakteristika: Fox teriér drsnosrstý [online]. estranky.cz, 2008-02-09, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  7. ↑ a b c foxterieri.estranky.cz. Foxteriér Hrubosrstý [online]. estranky.cz, 2008-09-13, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  8. ↑ lillinka.ic.cz. Teriéři [online]. lillinka.ic.cz, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  9. ↑ a b c BAUMARGARTOVÁ, Liesel. Foxteriér. Překlad Pavla Fajtová. 1. vyd. Bratislava : Art Area, 1998. 95 s. ISBN 80-88879-34-5. S. 8.  
  10. ↑ a b (en)PuppyFind.com. Wire Fox Terrier Dog Breed Information [online]. PuppyFind.com, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  
  11. ↑ a b (en)redbubble.com. Wire-haired Fox Terrier [online]. redbubble.com, 2004, [cit. 2011-02-05]. Dostupné online.  

[editovat] Literatura

  • BAUMARGARTOVÁ, Liesel. Foxteriér. Překlad Pavla Fajtová. 1. vyd. Bratislava : Art Area, 1998. 95 s. ISBN 80-88879-34-5.  

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

 

Stručná charakteristika plemene: Malý knírač je synonymem těchto výjimečných vlastností:
Vynikající kamarád s nikdy neutichajícím smyslem pro humor, temperamentní pracovní pes v malém balení, neúnavný kašpárek, kdykoli ochoten absolvovat jakoukoli aktivitu, nepodplatitelný hlídač, odborný asistent na všechny činnosti. Dnešní malý knírač je vzhledem elegantní a atraktivní, povahou živý a stále plný radosti ze života, stejně jako jemný a citlivý. Díky své velikosti a značně vysoké inteligenci je také snadno ovladatelný a přizpůsobivý. Malého knírače lze tedy doporučit všem, kdo chtějí víc než jen psa.
Povaha, temperament: Malý knírač je plemeno, jehož povaha nijak neutrpěla miniaturizací, proto je označován za "malého velkého psa", povaha se vyrovná velkým plemenům, ale vzrůstem je ideální do jakkoli stísněných podmínek. Sami Němci o knírači tvrdí, že když Pánbůh rozdával rozum, trio kníračů bylo první. Je to bezezbytku pravda, knírač je někdy označován za psa s lidským mozkem, protože dokáže dopředu velmi pečlivě promýšlet situace. Tato neuvěřitelná a vzrušující kombinace radosti a loajality, inteligence a důstojnosti, koncentrace a krásy, schopnosti chápat nálady a city, jeho výlučná oddanost a láska k majiteli, každého okamžitě donutí, aby si toto plemeno zamiloval.
Malý knírač je pes veselý a hravý, pomocník, který bude s radostí asistovat každé vaší činnosti, zvědavý a stále dychtivý nového poznání, na druhé straně však neuvěřitelně něžný v momentě, kdy pocítí napjatou atmosféru.
Také se o knírači říká, že má zvláštní místo v srdci, respektive speciální komůrku pro děti. Dvojice knírač - dítě je nerozlučitelný pár v tvorbě neuvěřitelných nápadů a jejich realizaci. Invence takovéhoto páru je prakticky bezbřehá. Knírač se bude ochotně podílet na každé dětské hře, byť by to bylo "ovoce zakázané".
Použití a uplatnění, způsob držení: Malý knírač je komprimovaná energie se srdcem planoucím láskou ke svému pánovi a jeho rodině. Na cizí pohlíží nedůvěřivě a nevidí důvod se s nimi přátelit, pokud to nevyžaduje jejich pán. Tím, že dokáží výborně vycítit náladu svého majitele, dokáží stejně tak dobře rozpoznat sympatie svého pána k určitým lidem a patřičně to dávají najevo.
Díky své vysoké inteligenci jsou schopni vytvořit si velmi bohatou slovní zásobu a chápou velmi rychle požadavky pána na své chování. Protože se chtějí se svým pánem jen radovat ze života, nečiní život zbytečně složitější, než je nezbytně nutné a na základě toho jsou velmi loajální a přizpůsobiví, tudíž i velmi snadno ovladatelní.
Svou energii však potřebují vybít, a tak je velmi vhodné knírače nějak zaměstnat, což není vůbec složité, neboť každá činnost je velmi vítaným zpestřením.
Knírač se učí velmi snadno a velmi rychle, není třeba cviky zbytečně opakovat, pamatuje si cvik celý život. Hodí se na všechny druhy sportovního výcviku, dříve byl pro svůj vynikající nos používán na hranicích k hledání drog, dnes je ochoten neúnavně pracovat při služebním i sportovním výcviku, úspěšně skládá zkoušky lavinové a záchranářské, stejně jako s veselým a pobaveným výrazem zdolává závody a zkoušky agility. Vždyť prvním psem, který vůbec získal titul CACIAg. -Mezinárodní šampion Agility, byl právě malý knírač. Knírači jsou pověstní svými fanatickými aporty, dokáží vyhledávat předměty psovoda v obtížných terénech a odměnou je jim jen práce sama. Každá práce je pro něj totiž výbornou zábavou, uvítá jakékoli vybočení z všedního rytmu, jako pes původem formanský je vzrušen každým cestováním, miluje děj, kterého může být účasten.
Péče a zdraví: Knírač je plemeno zdravé, velmi odolné vůči nemocem i nepřízni počasí. Ač malý vzrůstem, není to žádný bolestín, naopak se jedná o tvrdého a přírodního psa. Přesto nikdy nenechávejte malého knírače celoročně venku, jednak si nikdy svou boudu nezadýchá, jednak velmi trpí, nemůže-li být se svou lidskou smečkou. Knírači se dožívají přibližně 14 let, ale 16 a 17 letí jedinci nejsou výjimkou!
Péče o srst - srst kníračů vyžaduje pravidelnou úpravu trimováním a střihem. Výstavní úprava knírače je několikatýdenní časování srsti a následná doúprava, což byste vždy měli svěřit odborníkovi, nejlépe chovateli tohoto plemene. V současné době jsou knírači na výstavách předváděni v moderních a amerických střizích - Podrobný popis těchto trendů v úpravě srsti knírače naleznete na www.schnauzer.cz.
Péče o uši - knírač byl po celá desetiletí kupírovaným plemenem. Dnes se ponechává ucho nekupírované - klopené, což vyžaduje pravidelnou péči o ucho, vyškubávání chloupků ze zvukovodů a čištění zevních zvukovodů.
 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz