DELFÍN OBECNÝ
Delfíni se poprvé objevili v miocénu (tj. asi před 25 mil. let). Jejich předchůdci jsou prakytovci (Archeoceti), kteří obývali naši planetu v eocénu (tj. před 60 mil. let). Dosud se archeologům nepodařil nalézt mezičlánek mezi prakytovci a pravými kytovci. Prakytovci nejspíše vznikli z primitivních savců v období křídy před 100 mil. let. Během této dlouhé doby prošli delfíni složitými změnami. Původní prakytovci měli oddělené nozdry na konci horní čelisti. Dnešní kytovci mají praktičtější dýchací otvor na vrcholu hlavy. To jim umožňuje snadnější dýchání. Zuby dnešních delfínů jsou prakticky všechny stejné. Mají kónický tvar. Stejný tvar zubů měli prakytovci pouze v přední části čelisti. Ostatní zuby po stranách čelisti byly oploštělé. Jejich tvar svědčí o tom, že sloužily k rozdělování potravy na jednotlivá sousta.
Dalším vývojem prošla kostra, hlavně lebka, kostra končetin, ale také osová kostra. Vědci se domnívají, že z původních primitivních savců se vyvinul společný předek, z něhož potom vznikly prakytovci (Archeoceti), kytovci ozubení (Odontoceti) a kytovci kosticonosní (Mysticeti). Velkým vývojem prošel i mozek. U zubatého prakytovce rodu Prozeuglodon byla kapacita mozkovny asi 800ccm, při délce těla 20m. Předchůdce člověka Australopithekus, který se vyvinul asi o 50 mil. let později, měl kapacitu mozku o 200ccm menší (tj.600ccm). Velikost mozkovny dnešního vorvaně Physter catodon je okolo 9000ccm,při téže délce těla (20 m).
Zařazení delfína
Řád kytovci (Cetaceae) se skládá ze dvou podřádů: kosticoví (Mysticeti) a ozubení (Odontoceti). Ozubení se dále dělí na čeledě narvalovití, vorvaňovcovití, vorvaňovití, delfínovcovití, delfínovití. Do čeledě delfínovitých patří běluhy, delfín obecný (Delphius delphis) a delfín skákavý (Tursiops truncatus), který se nejvíce hodí k vědeckým účelům. Jeho latinský název je poněkud humorný. Tursiops truncatus totiž v překladu nosaté mořské prase. Zřejmě proto se v češtině nepoužívají překlady latinských názvů, ale speciální česká jména živočichů.
Delfín obecný
Delfín obecný - ve výskoku
Delfín obecný - ve skupině
Delfín obecný - pod vodou
Česky : |
Delfín obecný |
Latinsky : |
Delphinus delphis |
Anglicky : |
Long-beaked Common Dolphin |
Další názvy : |
Delfín tropický |
Popsal : |
Linnaeus, 1758 |
Délka : |
1,8 - 2,4 m |
Výskyt : |
Delfín obecný se vyskytuje po celém světě převážně v tropickém, subtropickém a mírném pásu. U evropských pobřeží tento druh pomalu ubývá. Potrava často přiláká často delfína k pobřeží. |
|
|
Potrava : |
Živí se rybami hlavonožci, nejčastěji makrela a sleď. Lov na tyto houfní ryby probíhá ve skupině. Lov ve skupině je výhodný. |
Hmotnost : |
50-90 kg. |
Popis : |
Tento savec je velice mrštný a rychlý, dokáže vyvinout rychlost až 35 km/h. Skáče vysoko nad hladinu, pohyb je předem promyšlený a dokonale zvládnutý. Jeho skoky jsou někdy i několik metrů vysoké. Hlavním motorem jeho pohybu je ocasní ploutev. Delfín obecný má dobře vyvinutý sonar, jenž dokáže zachytit zvuky až do frekvence 200 kHz, což mu umožňuje pod hladinou slyšet na velkou vzdálenost. Slyší mnohem lépe než netopýři. Mozkovna delfína je srovnatelná s lidskou. To dělá delfína tak inteligentní. Tělo je štíhlé, rybího tvaru, čelist je protáhlá. Dolní čelist nese na každé straně 33 - 67 zubů. Zuby mají tvar kužele. Uprostřed jeho těla se nachází trojúhelníkovitá hřbetní ploutev se slabě dozadu zahnutou špičkou. Prsní ploutve jsou dlouhé a úzké. Zbarvení celého těla je tmavě hnědé až černé. |
Rozmnožování : |
Březost trvá 10 měsíců, hlavní doba množení je červen od června do září. Delfíni se dožívají až 30 let. Mláďata se rodí ocasem napřed, což je výjimka. |
Delfín obecný
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfín obecný (Delphinus delphis) je druh kytovce z čeledi delfínovití.
Délka jeho těla činí 1,8–2,6 m, hmotnost asi 235 kg. Je tedy menší než delfín skákavý.[zdroj?] Jeho tělo je štíhlé, základní zbarvení hnědé až černé, na břiše bělavé, na bocích světlé skvrny a pruhy.
Delfín je rozšířen téměř ve všech mořích od tropického po mírné pásmo. Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejhojnější druh delfína.
Je to společenský živočich. Žije tedy v hejnech. Když spí, spí vždy jen jedna půlka mozku a ´tou druhou dává pozor, když je jedna půlka ,,unavená" vystřídá je. Delfín obecný plave rychlostí 35 km/h. Mají silnou ocasní ploutev, ta jim umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci jejich rychlých úderů o hladinu. Tento trik je často využíván v delfináriích. Pod vodou je schopen zůstat 3-4 minuty bez nadechnutí. Domlouvá se pomocí takzvané echolokace ve velmi vysoké frekvenci pohybující se mezi 2-10 kHz tj. vydávání signálů odrážejících se ve vodě. Březost trvá 10 měsíců, hlavní doba množení je červen od června do září. Delfíni se dožívají až 30 let. Mláďata se rodí ocasem napřed, což je výjimka.
Délka života je 30–40 let.
Jejich nejčastější rybí potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ryby shánějí k sobě a nahánějí je k hladině.
Delfín skákavý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfín skákavý (Tursiops truncatus) je známý druh, protože je často chován v delfináriích a je často používán pro výzkumné účely. Je podobný delfínu obecnému, ale má kratší čelisti s menším počtem zubů a působí celkově mohutněji.
Delfín skákavý má tělo dlouhé 2,5 až 4 metry (váží 150–200, výjimečně až 390 kg a dožívá se 30–36 let). Zobákovité čelisti jsou krátké, dolní čelist přesahuje přes horní (v každé polovině čelisti 20–26 zubů). Má hřbetní ploutev, zřetelně protaženou dozadu a trojúhelníkovitě zašpičatělou. Břišní strana je světlá, hřbetní šedohnědá až černá (tmavá barva zasahuje i na čelo a čelisti).
Žije ve skupinkách po 5–15 kusech, ale občas se houfuje i do větších skupin (až 100 jedinců). Skupina se většinou zdržuje podél pobřeží na úseku 200–300 km dlouhém a nekoná delší přesuny. Delfíni skákaví dokážou vyvinout rychlost až 50 km/h a rádi se honí s loděmi. Skoky nad hladinou bývají dlouhé až 10 m a 4–5 metrů vysoké. Ryby loví tento delfín spíš u dna a spotřebuje až 7 kg za den. Kromě ryb loví i měkkýše, korýše a menší žraloky. Musí vyplouvat na hladinu aby se nadechl vzduchu.
Vyskytuje se v mořích a oceánech tropického a mírného pásma, včetně Středozemního a Černého moře. Místy se podél evropského pobřeží dostane až do Severního moře. V severním Atlantiku bývá loven obyvateli Faerských ostrovů při tradičním lovu grindadráp.
Jeho březost trvá 12 měsíců. Mládě je asi 1 m dlouhé. Rodí se ocasem napřed. Přichází na svět v mělkých vodách, kde mu matka ihned pomůže nadechnout. Po dobu 18 měsíců pije mateřské mléko, které obsahuje hodně tuku, po nemž mládě rychle roste. Asi ve věku 6 měsíců poprvé ochutnají rybu a matka je učí lovit. Samice rodí pouze jedenkrát za tři roky a to jen jedno mládě.
Delfíni se dorozumívají pomocí dýchacích orgánů a jazyka. Vydávají zvuky jako pískání, mlaskání nebo vrzání.
Každých 30 minut musí vyplouvat na hladinu aby se nadechl vzduchu
Delfín pruhovaný
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfín pruhovaný (Stenella coeruleoalba) je hojně rozšířený druh delfína dosahující délky až 2,5 m a hmotnosti okolo 100 kg. Delfín pruhovaný je zatím hojně rozšířený a vyhynutí mu bezprostředně nehrozí.
- Delphinus coeruleo-albus
- Stenella asthenops
- Stenella euphrosyne
- Stenella styx
Na hřbetě je modrošedý, na břiše bílý.Po stranách se táhne černý pruh, který se před očima rozvětvuje směrem k břišní ploutvi. Zobák má plochý a krátký.
[editovat] Areál rozšíření
Kolem Sev. Afriky v Atlantiku od nového Skotska po Malé Antily. V Pacifiku od Beringovy úžiny po Dolní Kalifornii - obývá teplé moře v mírném pásmu a oceány v tropickém. S teplými proudy se dostává i severněji.
Často se sdružuje do stád po stovkách kusů, občas jsou k vidění i stáda až po 3 000. Rádi skotačí kolem lodí, kde vyskakují vysoko nad hladinu. Delfín pruhovaný má občas sklony k panice, proto často celá stáda uvíznou na mělčinách.
Potravu - ryby, kalmáry a korýše - loví ve skupinách.
Doba březosti se pohybuje kolem 12 měsíců, poté se narodí jediné mládě, měřící 1 m. Samice ho kojí asi 8 měsíců.
Delfín pobřežní
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfín pobřežní (Stenella attenuata) je pantropicky rozšířený druh delfína z pětičlenného rodu Stenella. Místy jeho rozšíření zasahuje až do mírného pásu. Druh je členěn na 3 poddruhy.
Jeho charakterním znakem je fialový podkruhový oblouk nad nadočnicovím obloukem, který je velký asi 3mm.
[editovat] Alternativní jména
- Stenella capensis
- Stenella dubia
- Stenella dubius
- Stenella graffmani
- Stenella malayana
- Stenella punctata
- Steno attenuatus
- delfín Graffamův
- delfín mexický
[editovat] Externí odkazy
Delfínovec amazonský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfínovec amazonský, také Inie amazonská, (Inia geoffrensis) je sladkovodní říční delfín vyskytující se v Jižní Americe v Orinoku, Amazonce a Araguaisko-Tocantinském říčním systému.
Dorůstá délky 2 - 2,5 metru a hmotnosti 110 - 140 kg. Zbarvení těla je značně proměnlivé, od růžovošedé až po šedočernou. Má širokou ocasní ploutev. Hřbetní ploutev je nízká, ale dlouhá. Na protaženém nose má tento druh krátké tuhé hmatové fousy, které mu v kalné vodě pomáhají nahradit zrakové vjemy. Delfínovec amazonský žije jednotlivě nebo v párech. Příležitostně se seskupuje v malých skupinách, které nemají více než 6 členů. Živí se hlavně rybami, méně už dalšími vodními živočichy. Březost trvá okolo 350 dní a mládě mívá po porodu kolem 1 metru. Vzhledem k tomu, že žije velmi často v kalných, neprůhledných vodách, má silně redukovaný zrak.
Tento druh popsal Henri Marie Ducrotay de Blainville v roce 1817.
Byly popsány 3 poddruhy:
- I. g. geoffrensis - Amazonka a Araguaisko-Tocantinském říční systém
- I. g. boliviensis - amazonské povodí
- I. g. humboldtiana - povodí Orinoka
Další informace o tématu na projektech Wikimedia:
[editovat] Externí odkazy
Delfínovec ganžský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfínovec ganžský (Platanista gangetica) je jediný druh rodu Platanista z řádu kytovců, tudíž je savec. Pro bližší určení přísluší do čeledi delfínovcovití z podřádu ozubených. Žije v severní Indii ve vodách Brahmaputry, Gangy, Indu a v dolních tocích jejich větších přítoků. Často bývá uváděn pod nesprávným vědeckým jménem (Susu gangetica).
Je to ozubený kytovec dlouhý 2 až 3 metry, barvy tmavě šedé až černé a váží průvěrně 150 kg. Čelisti má dlouhé a velmi úzké a nachází se v nich průměrně 112 až 116 zubů. Delfínovec ganžský je téměř slepý, jeho malé oči nemají vůbec čočky, reaguje pouze na intenzitu světla. Při orientaci a lovu je odkázán výhradně na echolokaci, která v převážně kalných vodách ve kterých se delfínovec ganžský pohybuje, zrak spolehlivě nahrazuje. Jeho dlouhá čelist (rezonátor a zvukovod) svědčí o výborných orientačních schopnostech.
Žije při říčním dně, kde se živí rybami, korýši a jinými živočichy.Samice je stejného vzhledu jako samec, je březí asi 350 až 360. Rodí převážně vždy jedno mládě, ocasem napřed, mládě musí po narození co nejdříve vyplavat na hladinu a nadechnout se.
Delfínovec čínský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfínovec čínský (Lipotes vexillifer, čínsky 白鱀豚) je sladkovodní delfín, který se nalézá pouze v řece Jang-c'-ťiang a v jezeře Tung-tching-chu v Číně. Červený seznam IUCN 2007 jej klasifikuje jako kriticky ohrožený druh a uznává, že pravděpodobně vyhynul[1] v důsledku zhoršení podmínek prostředí, ve kterém žil.[2]
Je to ozubený kytovec dlouhý 2 až 2,5 metrů a váží průměrně 140 kg. Je zbarven modrošedě až šedě, na břiše je výrazně světlejší. Čelisti má protažené, zobákovité a nachází se v nich průměrně 132 až 144 zubů. Má sice funkční oči, ale jeho zrakové schopností jsou chabé. Při orientaci a lovu využívá echolokace. Je to málo prozkoumaný druh delfínovce. Žije ve skupinách tří až deseti jedinců, živí se převážně rybami.
Populace delfínovců čínských se drasticky snížila v poslední desetiletích v důsledku industrializace Číny, hojnému lovu, využívání řeky k přepravě a v poslední době také stavby vodní elektrárny Tři soutěsky. Byla vyvíjena snaha o zachování druhu, ale poslední expedici v roce 2006 se nepodařilo v řece najít žádného delfínovce čínského. Pořadatelé expedice jej prohlásili za funkčně vyhynulého.[3]
V srpnu 2007 Zeng Yujiang údajně nahrál velké bílé zvíře plovoucí v řece Jang-c'-ťiang.[4] Ačkoliv Wang Kexiong z Institutu hydrobiologie z Čínské akademie věd předběžně potvrdil,[5] že zvíře na videu je pravděpodobně delfínovec čínský, přítomnost pouze jednoho nebo několika málo jedinců, zvláště v pokročilém věku, není dostatečná pro záchranu funkčně vyhynulého druhu od úplného vyhynutí. Poslední nesporné spatření bylo zaznamenáno v roce 2004.
Další informace o tématu na projektech Wikimedia:
- ↑ SMITH, B.D.; ZHOU, K.; WANG, D., Reeves R.R., Barlow, J., Taylor, B.L. & Pitman, R Lipotes vexillifer [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2008, [cit. 2008-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BERKOVEC, Jiří; PRUDKÝ, Libor. Lipotes vexillifer (delfínovec čínský) [online]. BioLib.cz, [cit. 2008-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Overview [online]. Baiji.org foundation, 2006-12-13, [cit. 2008-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rare Dolphin Seen in China, Experts Say [online]. Beijing : New York Times, 2007-08-30, [cit. 2008-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AFP. White Dolphin Appears From the Brink [online]. Discovery Channel, 2007-08-29, [cit. 2008-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- V tomto článku je použit překlad textu z článku Baiji na anglické
Delfínovec laplatský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfínovec laplatský (Pontoporia blainvillei) je jediný druh rodu Pontoporia z řádu kytovců. Pro bližší určení přísluší do čeledi delfínovcovití z podřádu ozubených. Žije v ústí jihoamerické řeky Río de la Plata. Je jediným delfínovcem, který zavítá i do brakických vod atlantického pobřeží Jižní Ameriky, kde bývá spatřen v početných skupinách.
Je to nejmenší kytovec vůbec, bývá dlouhý 1,4 až 1,6 metrů, barvy hnědavě šedé až šedé a váží průvěrně 60 kg. Čelisti má silně protažené a velmi úzké a nachází se v nich průměrně 200 až 240 zubů. Jeho zrak je slabý. Při orientaci a lovu je odkázán výhradně na echolokaci, která zrak spolehlivě nahrazuje. Jeho dlouhá čelist (rezonátor a zvukovod) svědčí o výborných orientačních schopnostech. Je jediným druhem ozubených kytovců, jehož lebka je symetricky stavěná.
Jeho potravu tvoří výhradně ryby, a to sladkovodní i mořské. Samice je stejného vzhledu jako samec, špatně se rozlišují. Samice rodí většinou jen jedno mládě které kojí z mléčných struků.
Delfínovcovití
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delfínovcovití (Platanistidae) je čeleď se čtyřmi recentními rody, která přísluší do podřádu ozubených z řádu kytovců. Delfínovci žijí v ve velikých řekách nebo jezerech jižní Asie a Jižní Ameriky, případně v brakických pobřežní vodách. Všechny rody mají pouze po jednom druhu.
Jsou to kytovci menších rozměru, s úzkými protaženými čelistmi a s nízkou, dobře vyvinutou stabilizační hřbetní ploutvi. Dorůstají délky maximálně do 3 metru a váží asi 150 kg, jen delfínovec laplatský je zhruba poloviční, je nejmenší z kytovců. Žijí převážně v zakalené vodě a jejich zrak je velice slabý, delfínovec ganžský nevidí vůbec. Mívají po 120 až 140 zubech, jen delfínovec laplatský jich má okolo 220. Samice jsou březí okolo 350 dnů.
Delfínovcovití mají široké spektrum vydávaného zvuku od 250 Hz do 280 kHz, které jim slouží jak pro komunikaci s ostaními příslušníky rodu, tak i pro echolokaci při orientaci v kalných vodách a k lovu potravy. Jsou to říční příbuzní mořských delfínů
Na 59. výročním zasedání Mezinárodní velrybářské komise (International Whaling Commission) v Anchorage, USA, ve dnech 6. - 31. května 2007 bylo konstatováno, že delfínovec čínský pravděpodobně vyhynul a to v důsledku zhoršení podmínek prostředí, ve kterém žil.
Zoologické zařazení
Říše: Živočichové
Kmen: Strunatci
Podkmen: Obratlovci
Nadtřída: Čelistnatci
Skupina: Blanatí
Třída: Savci
Řád: Kytovci
Podřád: Ozubení
Čeleď: Delfínovití
Řád kytovci (Cetaceae) se skládá ze dvou podřádů: kosticoví (Mysticeti) a ozubení (Odontoceti). Ozubení se dále dělí na čeledě narvalovití, vorvaňovcovití, vorvaňovití, delfínovcovití, delfínovití. Do čeledě delfínovitých patří běluhy, delfín obecný (Delphius delphis) a delfín skákavý (Tursiops truncatus), který se nejvíce hodí k vědeckým účelům. Jeho latinský název je poněkud humorný. Tursiops truncatus totiž v překladu znamná nosaté mořské prase. Zřejmě proto se v češtině nepoužívají překlady latinských názvů, ale speciální česká jména živočichů.
Historický vývoj
Poprvé se delfíni objevili asi před 25 miliony let v miocénu. Jejich předchůdci byli prakytovci, kteří žili v eocénu před přibližně 60 miliony let. Článek spojující prakytovce a pravé kytovce stále chybí. Prakytovci pravděpodobně vznikli před 100 miliony let v křídě z primitivních savců. Od té doby se delfíni hodně změnili a ostatní kytovci také. Tyto změny si popíšeme později
.O soustavách
Dýchání: přestože se to zdá zvláštní, delfín dýchá plícemi. Aby mohl ve vodě přežít, musí mít speciální orgány. Jsou to například záklopky, které brání průniku vody do trávicí soustavy, nebo vzduchové váčky, ve kterých delfín zadržuje vdechnutou vodu nebo kyslík. Dýchací otvor má delfín na vršku hlavy, díky tomu může lépe dýchat.
Kostra: delfíní kostra je v mnohém podobná kostře savců, i když se najdou výjimky, například v kostře končetin. Čelisti mají delfíni dlouhé a zobákovité. V čelistech je zasazeno průměrně asi 100 stejných zubů kónického tvaru. Spodní čelist je delší než vrchní, delfín ji totiž používá k útokům na žraloky nebo jiné kytovce. Jak se dalo očekávat, ploutve jsou přeměněné přední končetiny, tudíž se skládají z pěti prstů, zápěstních, předloketních a pažních kostí. Kromě kulovitého kloubu, který připojuje končetinu k lopatce, jsou ostatní klouby pohyblivé pouze málo nebo vůbec ne. Kostra zadní končetiny je potlačena úplně až na dvě zakrslé kosti v pánevní oblasti, které nemají význam. Ve hřbetní ploutvi se nenachází kostěný základ, v ocasní je středová kost. Osovou kostru delfínů tvoří 7 krčních obratlů, 13 hrudních obratlů, 17 bederních obratlů a 27 ocasních obratlů, tedy celkem 64 páteřních obratlů. Trávicí a vylučovací soustava: delfíni jsou masožravci, živí se většinou rybami, ale nepohrdnou ani hlavonožci nebo bezobratlými živočichy. Kořist putuje z tlamy, kde je zpracována do válcovitého tvaru, do jícnu, kde je z ní vymačkána slaná voda. Dále putuje potrava přes dvě rozšířené části, které mají funkci předtrávení, dále do třetího žaludku, který má stejnou funkci jako náš, a pak do čtvrtého žaludku, kam ústí slinivka břišní a žlučník. Nakonec to, co z kořisti zbylo, putuje do poměrně tenkého střeva, které se na konci rozšiřuje. U samic ústí do kloaky, slepé střevo úplně chybí. Delfíní ledviny jsou nadměrně velké a mnohem složitější než naše. Díky nim vylučují delfíni velké množství soli získané z ryb nebo mořské vody. Kožní soustava: veškeré nerovnosti v trupu jsou vyplněny a zakryty tukovou vrstvou, takže má delfín přirozený hladký proudnicový tvar těla. U delfínů můžeme najít pasivní ochranu před turbulentním prouděním, které způsobuje až 60% tření. Tato ochrana je zajištěna kolagenními vlákny, která pomáhají pružnosti kůže. Existuje však i aktivní ochrana, která se uplatňuje především při rychlostech vyšších než 40 km/h. Podstatou aktivní ochrany je vytváření tzv. „běžící vlny“ pomocí vznikajících kožních záhybů, které mění turbulentní proudění v laminární. V tukové vrstvě je uloženo velké množství svalů. Existují reflexní spoje mezi těmito svaly a nervovými zakončeními na povrchu pokožky, které určují povahu proudění. Delfínům je neustále nahrazována svrchní vrstva pokožky, takže je zaručena dokonalá hladkost a také se na pokožce nemůžou trvale zachytit žádné řasy a podobná havěť. Při zranění se pokožka okamžitě stáhne kolem rány a zbytek se vyplní tukem. Poté nastává obnovování kůže, dokud se rána úplně nezahojí, čímž je neustále udržován hydrodynamický tvar delfíního těla
Rozmnožování
Delfíni jsou gonochoristí, což znamená, že mají oddělené pohlaví, tedy vyskytují se jako samec a samička. Mají vnitřní oplození a patří mezi živorodé, tedy nekladou vajíčka. Vývoj plodu v děloze trvá něco mezi 10 a 12 měsíci. Mládě se rodí většinou pouze jedno, a to přibližně jedenkrát za dva až tři roky. Pupeční šňůra se krátce po porodu přetrhne a samice strká mládě na hladinu, aby se mohlo poprvé nadechnout. Samice se při porodu vzdálí od ostatních delfínů, ale ihned po porodu připlouvají nejméně dva další delfíni, kteří pomáhají samici dotlačit mládě na hladinu a také ji brání před žraloky. Poté se »asistenti« starají o zesláblou matku a mládě. To je v prvních dnech krmeno každých 26 minut. Přibližně za šest až sedm měsíců si dokáže ulovit svou první rybu.
Zvláštnosti delfínů
Delfín může dosáhnout rychlosti vyšší než 40 kilometrů za hodinu. Delfíni jsou výborně maskováni. Shora jsou šedí, čímž splývají s mořským dnem, zespodu jsou bílí, a tak ladí se světlou hladinou. Pomocí dýchacích orgánů a speciálního jazyka dokážou delfíni vydávat zvuky, jako je pískání, vrzání, štěkání nebo mlaskání a těmito zvuky se mezi sebou dorozumívají. K tomuto užívají pod vodou dýchacího otvoru. Na vzduchu vydává zvuk jejich tlama. Tyto zvuky se nacházejí ve frekvenci od 0,25 kHz až do ultrazvuku o frekvenci mezi 80-220 kHz.
Je-li jeden z delfínů zraněn, požádá o pomoc a ostatní delfíni se mu snaží pomoci, například ho nadnášejí na svých hřbetech k hladině, aby se mohl nadechnout. Delfíni jsou stádová zvířata, loví ve skupinách čítajících až stovky jedinců. Přestože delfíni jsou savci, dokážou se potopit až na 15 minut a mohou pozřít kořist až 2 metry pod vodou. Samice delfínů spí nad vodou, kdežto samci pod vodou, tudíž se musí každých 15 minut vynořit, aby se mohli nadechnout. Delfíni se orientují pomocí echolokace, což je vnímání zvukových vln v oblasti ultrazvuku. Delfín vydá signál, který se šíří zvukovou vlnou. Tato vlna se při nárazu na nějaký objekt obrací zpět. Delfín dokáže tuto odraženou vlnu zachytit, a tak určit vzhled, vzdálenost a velikost objektu. Mateřský pud samic je tak silný, že je-li chyceno mládě, tak se samice snaží zůstat s ním, místo aby utekla. Největší počet zubů má pravděpodobně delfín dlouholebý, něco kolem 260 zubů. Delfíni dokážou předsunutou spodní čelistí usmrtit i žraloka. Dosavadní stav poznání naznačuje, že současný stav komunikace s těmito tvory je spíše výsledkem nedostatků technicky vyspělé lidské civilizace. Delfín pro dorozumění činí své biologické maximum. Vyšší stupeň komunikace je zřejmě jen otázkou času. Delfín je pravděpodobně biologickým modelem mnoha zařízení, která člověk v potu tváře vynalézá.
Zajímavosti
Jeden delfín skákavý neustále doprovázel pošťáckou loď; po šestnácti letech této činnosti byl prohlášen za chráněného. Roku 1966 musel jeden jachtař opustit loď poškozenou v bouři. Tohoto smolaře pak hejno delfínů dostrkalo na břeh. Existuje zaznamenaný případ, kdy se delfín pokoušel vyslovovat anglická slova. Výbuch na lodi Rio Ataro vymrštil několik námořníků do vody a ihned se objevili žraloci. Naštěstí s nimi se vynořili i delfíni, kteří pak žraloky zahnali. Delfín, latinsky zvaný Tursiops truncatus, se do češtiny překládá jako delfín skákavý. Ale doslovný překlad zní „nosaté mořské prase“.
Představitelé
Delfín skákavý: tento druh delfínů není narozdíl od ostatních ohrožený. Vyskytuje se při pobřeží Atlantského oceánu, ve většině severní časti Tichého oceánu a také v Rudém moři a indomalajské oblasti. Dožívá se až 50 let, měří až 3,6 m a dosahuje hmotnosti 150 – 200 kg.
Delfínovec ganžský: tento delfín žije v řekách. Tělo má zbarveno jednobarevně, protože řeky, ve kterých žije, jsou velmi znečištěné a jejich obyvatelé nedohlédnou na více než na několik centimetrů. V tomto prostředí se mu velice hodí echolokace.
Delfín obecný: čelisti má prodloužené v dlouhé monstrum, jaké lze najít například u žraloků. Přední končetiny jsou zašpičatělé. Je rozšířen ve vodách celého světa, výjimkou jsou severní oblasti. Měří 1,5 – 2,5 m váží od 80 – 100 kg. Samci jsou větší než samice. Žijí ve stádech, které čítají až 1000 jedinců, ale vyskytují se i menší, dvacetičlenná hejna. V době páření žijí samci a samice společně, ale jakmile tato doba pomine, samci jsou mimo stádo. Loví ryby a hlavonožce. Dokáže vyvinout rychlost až 45 km/h. Po roce březosti se rodí jedno mládě, ale výjimkou nejsou ani tři mláďata. Delfín obecný má na svém těle mnoho kreseb a barev. Podle odborníků neexistují dva stejně zbarvení jedinci.
