Křeček je malé zvíře, které se řadí do čeledi myšovití či křečkovití a je to samozřejmě hlodavec. Ale nyní bychom se s Vámi chtěli podělit o věci, které možná neznáte a které byste vědět měli.

Křeček Syrský (Křeček Zlatý)

Historie

Křečci byli poprvé lidmi využíváni kvůli tropické nemoci. Roku 1930 se na nich dělali různé výzkumy, aby se našla nějaká protilátka na tuto nebezpečnou nemoc. Později se začli křečci studovat pouze ze zoologických důvodů. Začali se chovat v zajetí a pomalu a jistě rozšiřovat po světě. Pokud byste však chtěli dnes vidět křečka zlatého naživo, museli byste jít buď do Severní Sýrie nebo do Jižního Turecka.

Život v přírodě

V přírodě jsou křečci velkými samotáři – žijí v noře, která je cca 1 metr hluboká a celé to mají rozdělené na několik „pokojů“ – záchod, spižírna a ložnice. Každý žije sám až na chvíle při páření. Tehdy vyhledají jeden druhého, matka pak vychová ve své noře mláďata a jakmile vyrostou, přenechá jim svou noru a jde si ji vyrobit někde jinde. Pokud se ptáte, proč křečci neustále „křečkují“ – hromadí si své jídlo na jedno místo a třeba ho dlouhou dobu nesnědí, dělají to proto, že v Sýrii je veliké horko a tudiž křečci často nemůžou ani vylézt ze svého domova – žijí z potravy, kterou si nashromáždili dříve. V zimě sice spí zimním spánkem, ale každé cca 4 dny se křečci probouzí, aby se najedli právě ze svých zásob.

Stavba těla

Dospělý křeččí jedinec by měl měřit okolo 18 cm a vážit cca 180 gramů. Ocásek je pouze 1cm dlouhý. Na tlapkách mají jemné polštářky, které jim pomáhají odpružit se při chůzi. A hlavně nedílnou součástí křečků jsou lícní torby, kam si křeček vlastně dává vše, co si chce přenést na jiné místo ať už na stavbu hnízda nebo potravu.

Křečík džungarský

Historie a život v přírodě

Křečík džungarský je známý delší dobu než Syrský a to už od 18. století. Pochází ze Sibiře a žije ve stepích, ale dnes je můžeme nalézt například i v Mongolsku nebo Kazachstánu. Zajímavé je, že narozdíl od křečků syrských sameček pomáhá samičce s mláďaty a navíc jí dokonce podporuje při porodu. Stejně jako křečci syrští žijí ve svých norách.

Stavba těla

Křečíci džungarští mění srst podle ročních období a když teplota klesne pod určitou hodnotu, zbarvují se doběla – zimní srsti. Dospělý jedinec by měl měřit okolo 10 cm a vážit okolo 40 gramů. Ocásek je o něco menší než u křečků syrských. Narozdíl od nich také nemají své prsty tolik přizpůsobené na šplhání.

Na závěr je nutno podotknout, že křečci a křečíci jsou noční tvorové, tudiž jsou nejvíce aktivní v noci. V domácím chovu jsou však střídavě vzhůru i ve dne – každých pár hodin se totiž krmí, zkontrolují své teritorium a zase se uchýlí k dalšímu spánku…